Zapomeňte na Ameriku aneb nástup Fašizujícího Neomarxismu

ZAPOMEŇTE NA AMERIKU!

Každý nový režim vzniklý v důsledku paradigmatického zlomu potřebuje základní mýtus, na němž by mohl zbudovat vlastní společenský patos.

Víme, že ruský komunismus byl vystavěn na zcela smyšleném příběhu křižníku Aurora vizuálně převzatém z filmu Sergeje Ejzenštejna. V našem kontextu obdobnou roli základního mýtu totality hrálo zastřelení několika stávkujících dělníků u Duchcovského viaduktu. Náležitě rozvedeno mělo demonstrovat nelidskou povahu Masarykovy hrůzovlády. Tento zakládající mýtus hozený na misky emocionálních vah měl jednou provždy převážit zločiny komunistického režimu – stovky umučených, desetitisíce uvězněných a miliony zotročených. Právě tuto roli v novém americkém příběhu bude hrát a už hraje vpád demonstrantů do budovy amerického Kongresu 6. ledna. Ten se nyní usilovně rozpracovává do stále košatějších srdcervoucích detailů, aby pobouření nad hnusným činem Trumpovy krutovlády bylo co nejtrvalejší.

Mnohé okolnosti zůstávají nesamozřejmé. Všechny oběti, včetně příslušníka v přestrojení, byly zasaženy kulkami ze služebních zbraní – znamená to snad, že útočníci byli neozbrojení? Vpád těsně předcházel prezentaci arkansaských zákonodárců, kteří vznesli protest proti výsledkům voleb. Pak mělo následovat vystoupení kongresmanů jiných států v abecedním sledu s množstvím důkazů potvrzujících volební nepravosti. Ale nenásledovalo, neboť atmosféra vytvořená vpádem to už neumožňovala. Co vlastně znamená to osudové načasování? Vzhledem k nevídanému měřítku washingtonského srazu Trumpových příznivců vnější ochranka Kapitolu byla nápadně poddimenzována a ochotně uvolnila davu cestu do budovy Kongresu. Na některých snímcích policisté vlídně poplácávají útočníky po ramenou, v každém případě ve vstupu jim skoro nikdo nebrání. Proč? Posily jsou povolány, až když dílo brutálního vandalismu, jehož vrcholným výrazem se staly rozházené papíry, je dokonáno. V útočnících mnozí poznali známé firmy z Antify. Tak třeba krasavec s pomalovanou tváří a liščím ohonem na hlavě, který se ochotně nechal fotit stoje na předsednickém křesle, byl mnohokrát zadržen coby předák protestů proti policejnímu násilí. Ani oblečení nevyměnil, ani nápadné vousy neoholil. Demonstranti v prvních řadách křičeli nahlas: „To je Antifa!“ Pokroková sdělovadla později umazala obrázky nebo rozostřila tváře bijců – proč? Policejní odhady množství účastníků nikdy nebyly zveřejněny a oficiální kanály zmiňovaly „skupinky“ podporovatelů. Každý zvídavý si na zatím ještě na otevřených kanálech může vyhledat další desítky nesrovnalostí. Problém je v tom, že podobné pochybnosti již nikdy nemohou být formulovány, natož pak proneseny nahlas. Dříve se tomu říkalo „vítězství provokace“.

Projevy nového společenského uspořádání přichází ráz naráz. Odpůrci jsou nuceni k veřejnému pokání a z nejvyšších míst zaznívají požadavky na zavedení přísných, leč spravedlivých trestných opatření. Sociální sítě, které už i doteď vymazávaly nevhodné kanály po tisících, oznámily, že mají připraveny kompletní seznamy těch, kdo vyjádřili sebemenší sympatie vůči krvavému Trumpovu režimu. Kamala Harrisová, zatím zvolená viceprezidentka, oznámila na adresu Trumpových příznivců, že bojůvky BLM a Antify tu zůstanou navždy a jejich trestající ruka na ně brzy dopadne. Jakákoli podobnost s našimi Lidovými milicemi je čistě náhodná. Michelle Obamová, takto apoštol čisté lásky, zdůraznila nebetyčný rozdíl mezi krvelačnými hordami Trumpových příznivců a mírumilovnými zástupy odbojářů z BLM, jejichž oprávněný hněv zatím stál životy pouhých dvou tuctů nevinných obětí. Dodala, že na Trumpovy stoupence je třeba se dívat jako na vnitřní teroristy. I Biden si přisadil, že jakékoli veřejné projevy nespokojenosti přestávají pro něho být legální a stávají se v podstatě teroristickými útoky. Z řad kongresmanů již zazněl názor, že Republikánská strana je v zásadě spolčením „sériových vrahů“ a organizovaný zločin přece v demokracii nemůže být tolerován.

Tak jako v teorii marxismu odumírání státu se děje cestou jeho neustálého posilování, tak i v Americe od nyní svoboda slova bude zajištěna jejím důsledným rozumným omezováním. Zločinné úmysly jakéhokoli textu více nebudou posuzovány podle lexikálního obsahu, ale „v širším společenském kontextu“, podle jeho možného působení na ostatní. Trumpův twitterový účet byl zakázán na věky věkův s logickým odůvodněním, že „někteří jedinci by mohli v jeho nesouhlasu s vývojem spatřovat výzvu k násilí, obdobnému neuvěřitelnému vandalismu 6. ledna.“ Trump, který za čtyři roky vládnutí neuvěznil za „politiku“ jediného statečného novináře, nezavřel jedinou odbojnou redakci nebo universitu, bude odteď pokládán za spolupachatele všech trestných činů odboje proti pokroku.

Všechno, co bude následovat, je nabíledni, žádného věštění z kávové sedliny netřeba. Zajisté, dějiny se neopakují v drobných jednotlivostech, leč sociální zákonitosti zatím nikdo nezrušil. Jen duševní nedochůdčata mohou vážně tvrdit, že převrat, který se v těchto dnech odehrává ve Washingtonu, je řádným střídáním u moci v striktním souladu s demokratickými pravidly a že podobná střídání budou pokračovat i příště. V zemích, kde došlo k obdobnému revolučnímu zlomu, se alternativní volby stávají v principu nemožné. Dějiny neznají jediný případ zániku totalitní diktatury v důsledku regulérních voleb – ledaže by zmizel samotný stát, jak se to přihodilo v Sovětském svazu. I v našem regionu socialistický řád nebyl odstraněn pomocí regulérních voleb, nýbrž padl v důsledku lidových nepokojů, kulatých stolů a jiných nevolebních způsobů převzetí moci – volby jen legitimizovaly dosažený stav věcí. Všude, kde státní podoba zůstala netknuta, nadále kvetou ideologické režimy používající imitační volební modely. Totalita připouštějící řádné volby přestává být totalitou. Zkušeností a napracovaných metod jsou přehršle a není důvod, proč by je nová americká totalita nepoužila.

Proces je to samozřejmě časově a energeticky náročný. Jedna až dvě pětiletky padnou na překonání následků Trumpovy hrůzovlády. Nesnadný pokrok narazí nejspíše na zoufalý odpor různých pohrobků trumpismu, starých struktur a tmářských lidových mas, zejména na venkově, kde je poměrně málo uvědomělých narkomanů a bezdomovců. Nedobité bude třeba dobít, aby se tolik netrápili. Trestní soudy budou muset nasadit vražedné tempo. Již nyní mezi vítězi znějí hlasy žádající přísné, leč spravedlivé potrestání republikánů a jejich stoupenců, kteří se snadno poznají podle zakázaných MAGA kšiltovek. Dobře se osvědčil model Národní fronty zastřešující organizovanou společnost: učitelské a stavební odbory, ženské a mládežnické spolky svazáckého typu, Ligu sexuálních reforem, svazy bojovníků za mír a církevních hodnostářů proti náboženskému tmářství, místní buňky BLM a Antify. V jejich řadách se najde místečko i pro Republikánskou stranu vyčištěnou od skvrny trumpismu a zbavenou všech politických ambicí.

Po zbylý čas bude progresívní režim bojovat s objektivními potížemi. Těch bude nepočítaně. V Americe, ve vlasti hurikánů, tornád a zemětřesení, se boj s počasím stane pevnou součástí ideologie. Stejně tak jako každoroční bitva o zrno. Nový řád je totiž značně účinný ve věci budování Potěmkinových vesnic, ale většinou bezradný ve svém úsilí překonat sociální a ekonomické zákonitosti. Již nyní se americká ekonomika nachází v bezútěšném stavu, abych použil eufemismus, všechny výdobytky Trumpovy doby zmatků dávno sežraly proticovidové lockdowny. Velká americká města, zvlášť ta, kde obecní úřady obsadili zástupci demokratického socialismu, prožívají hluboký rozvrat v rozpětí od volného pádu až po hospodářskou katastrofu. Tak třeba kalifornské úřady, aby zamezily hromadnému útěku obyvatel, mnohdy zakazují samovolné opouštění území státu. Svižně se rozšiřují propastné rozdíly mezi různými kategoriemi obyvatel – bájné elegantní bulváry Los Angeles vypadají už nachlup stejně jako favely v Riu de Janeiro. Rozvrat lze samozřejmě přejmenovat na moderní formu rozkvětu, leč reálnou bídu za katr nestrčíš. Duchem málo přítomný Biden nedávno prohlásil, že Ameriku čekají mimořádně zlé časy. Ani netuší, nakolik má pravdu.

Avšak i uslintaný idiot vypadá jako hotový Spinoza ve srovnání s našimi liberálními mysliteli, kteří od nového amerického režimu nadšeně očekávají aktivní činy v zápolení s Putinovým režimem v Rusku, potažmo s východoevropským oligarchátem – zmražení jejich majetků na Západě, zpřísnění sankcí, podporu opozice, posílení bezpečnosti Gruzie a Ukrajiny, atd. – dle seznamu zbožných přání. Brzy se ukáže, že pravý opak je pravdou. Bidenův režim záhy strhne obranný val na východě Evropy, zavře vojenské základny v Polsku a Pobaltí a přivře oči v otázce dostavby ropovodu Severní proud-2, což umožní Putinovi chytit druhý dech. Není třeba žádného bájení – Biden a jeho tým má skvělou zkušenost ze spolupráce s Putinem – zkušenost „restartu“ ve vztazích s Ruskem. Nebýt zlotřilého Trumpa, tato zkušenost by určitě vedla k pronikavému úspěchu.

Kdo chce znát Putinův názor na Bidena, může si vyhledat jeho rozhovor pro televizi Rossija24 z 8. října minulého roku. Prohlásil, že mezi ním a Bidenem je více společného než rozdílného. Američan je prý demokratický socialista, zatímco on sám byl 17 let roduvěrný komunista. Jejich světonázory vyrůstají ze stejného marxistického kořene, a proto snadno najdou společný jazyk ve všech ústředních otázkách společenského bytí. A skutečně, co by mohlo vrazit klín mezi lidi jedné krve? I o provizích se domluví snadno.

Ve světě se mezitím odehrají nevratné změny. Číně bude odevzdán Taiwan a osud Hongkongu bude definitivně zapomenut. Skončí nesmyslný svár s přátelskými diktaturami v Číně, Íránu, Venezuele, na Kubě, dále podle mapy. V zásadě politika Baracka Obamy bude obnovena od toho místa, kde byla přerušena. Izrael samozřejmě bude muset hodně ustoupit ze svých odsouzeníhodných představ. Mírové smlouvy s arabskými státy budou vážně ohroženy a postupně zaniknou. Americké velvyslanectví bude přesunuto z Jeruzaléma, jenž bude prohlášen za hlavní město Velké Palestiny. Z humanitárních důvodů Židům ovšem, pokud nějací zůstanou, bude zaručena omezená kulturní autonomie. Každý, kdo sleduje americký tisk a prohlášení oficiálních činitelů ví, že všechny tyto nápady již byly vysloveny nahlas a vyžadují už jen technické dopracování.

Až sváteční nálada spojená s doživotním odsouzením Trumpa a s jeho následující záhadnou sebevraždou pomine, až hospodářský rozvrat i přes bratrskou pomoc Kuby a Venezuely bude neoddiskutovatelně zjevný a žebráci přestanou brát bezcenné dolary, liberální snílkové náhle podstoupí hromadné prozření. Pozdní prozření je totiž rodovým znakem těchto věčných zbloudilců. Politické procitnutí v nich nevyvolává pocit studu, nýbrž zvyšuje jejich sebeúctu, dokazuje jejich vytříbený jemnocit. Na nás se nedívejte – my jsme to přece mysleli dobře! Určitě znáte rozjásané tváře těchto bývalých svazáků, budovatelů socialismu s krokodýlí tlamou. Až prozřou, budou nám vykládat, jak správně rozumět americkým změnám. Leč pozdě – jejich sny se už splnily. Jako v čínském prokletí: hlupák, ať je potrestán splněním svých tajných tužeb!

Jefim Fištejn